Loupak.cz - Vtipy

„Oblékej se,” upozorňuje ve vlaku svého otce paní Vaňková, „už jsme tady.”
„Já vím,” odvětí důchodce, „ale kde?”

Ptá se pocestný babičky: „Nač máte tu pistoli?”
„To kvůli znásilnění!”
„Ale já vás nechci znásilnit!”
„Ale budeš muset!”

Dědek s babkou jdou do krámu a před krámem vidí ceduli: Nivea omlazuje. Přijdou domů a oba si líznou. Po dlouhé době řekne babka dědkovi: „Hele, dědku, už to působí.”
Babka letí rychle na záchod, ale dědek potřebuje nutně taky, tak jde ven. Oba přijdou a babka povídá: „Dědku, letěla jsem na záchod jako šestnáctiletá!”
Dědek odpoví: „Babko, letěl jsem jak šestnáctiletí a posral jsem se jako tříletí!”

Přes velkou světelnou křižovatku přecházejí dva dědouškové na červenou. Skřípot brzd, velké troubení a hned je u nich taky strážník a začne je nevybíravými slovy umravňovat a už taky vytahuje pokutový blok. Jeden z dědečků se na něj překvapeně podívá a ptá se: „A to ani hrdinové od Dukly nesmějí přecházet na červenou?”
No, co teď? To se mladíkovi ještě nestalo, ve škole jim to neříkali... tak mávl rukou, pro jistotu je převedl na druhou stranu a ještě jim zasalutoval.
Ten druhý děda povídá: „Poslouchej, já ani nevím, že jsi bojoval u Dukly?”
„Kdo říká, že jsem bojoval u Dukly? Ale zeptat se snad můžu, ne?”

Dva opravdu staří pánové sedí v parku na lavičce v paprscích slunečního světla a projde kolem nich velmi příjemně tvarovaná slečna. Jeden se s povzdechem otočí k druhému: „Řekni, pamatuješ, jak jsme se dřív honili za takovýmahle holkama?”
Druhý pár minut hluboce přemýšlí a pak povídá: „Jasně, že se pamatuju, jak jsme se za nima honili. Ale nějak si nemůžu vzpomenout, proč!”

Babička nás vždycky před filmy s Budem Spencerem a Terence Hillem svolává: „Starej, mladej! Pojďte se koukat na tlustýho a hubenýho!”

„Ta dnešní mládež,” povzdechne si děda, když kolem něj prochází mladá blondýnka od vedle. „Maluje se to jako štětka, voní se to jako štětka, vypadá to jako štětka... Tak za kolik?”

Telefon zvoní a zvedá ho starý děda.
„U telefonu Miloš Metla,” ozve se ve sluchátku.
„Tady Jaromír Fajfka, pane Milo Mete,” odvětí důchodce.
„Ale já jsem Miloš, Miloš Metla,” rozčílí se hlas v telefonu.
„Ach, promiňte, musíte mě omluvit... Já jsem nedoslýchavý!”

unavený pán potká starou důchodkyni a v pravé ruce drží tašku a pán se ptá,madam mohl bych si sednout nachvíli na tu tašku důchodkyně odpoví,jistě ,ale bacha na vajca pán se ptá, vy tam máte vajca důchodkyně odpový,ne hřebíky

Babička říkala: „Kdo lže, ten zezelená.” A obrostla mechem.